Rákos

Ahoj, já jsem Rákos. Kytarista, který se snaží zahrát pár svých oblíbených písniček, kluk, který rád čte, byť mu třeba čtení nahlas dělá obrovské problémy, skaut, co se chce poučit z vlastních chyb. Skauting mi v životě hodně dal, no od roku 2008 je to celkem doba, a dává dál. Je to hlavně životní dobrodužství a prostor se posouvat. Na akcích jako Trinity, Naděje, 7 Vlků jsem se dozvěděl jak pracuje psychologie ostatních i moje vlastní, sáhnul jsem si na dno fyzického i psychického komfortu a vyšel změněný. 

Teď se hodně angažuji v oddíle. Potěší každá povedená schůzka nebo výprava. Snažím se nebýt dalším dospělým z Malého prince, ale být přítelem, možná s trochu jinou perspektivou, a to každému z oddílu. O to víc mě těší každá možnost nahlédnout na svět očima někoho jiného. A doufám, že takových možností bude v oddíle ještě spousta.

Oblíbený/á spisovatel/ka… V próze se nemůžu rozhodnout mezi Miloslavem Nevrlým (Náčelník) /Karpatské hry, Kniha o Jizerských horách, Nejkrásnější sbírka,…/a Markem Váchou (Orko) /Tančící skály, Modlitba argentinských nocí, Nevyžádané rady mládeži,…/. V poezii je to jistě Václav Hrabě /tady snad ani není třeba představovat ;-)/, ale i Baudelaire, Ginsberg, Plíhal nebo Jirous.

Oblíbený předmět v pokoji… Kytara, zápisník, čajový set, knížky,… Já fakt nevím

Poslední film, který na mě hodně zapůsobil… Na doporučení Appy jsem koukal na Dobrý Will Hunting, tak asi ten (i když Teorie všeho svádí tvrdý souboj).

Až budu velký/á, tak bych chtěl/a… Vidět Hraničáře jako skvělý oddíl a báječnou partu.

Nejoblíbenější písnička u táboráku… Další náročná otázka… Vyznání od Samsona asi vede.

Nejvíc mě potěší, když můžu pít čaj a u toho poslouchat přednášeného Préverta nebo Hraběte.

Oblíbený citát: „Nevadí neumět, vadí nechtít se naučit.“ Daniel Stach

Co jsem se naučil/a ve skautu… Mluvit s lidmi, vést lidi, milovat přírodu, základy psychologie, trochu krizového managementu, být připraven a vařit 😀